< zpět

Máme zbouráno, teď budujeme

V uplynulém roce si Markéta s Tomášem pěkně mákli a jejich nejlepším kamarádem bylo bourací kladivo. Letos už je ale čeká příjemnější část rekonstrukce, kdy budou domu dávat novou podobu. Stavili jsme se proto na kus řeči a poptali jsme se po jejich dosavadních pocitech.

treti_blog_prispevek.jpg (šířka 670px)

Jak zatím hodnotíte průběh rekonstrukce?

TOM: Osobně si myslím, že rozběhnuté je to dobře. Pomalými krůčky se posouváme k cíli. Mám velkou radost, že všechny velké bourací práce už jsou hotové a uvnitř se buduje. Když to tam bylo rozbité, bylo to trochu depresivní, říkal jsem si, že tohle už nikdo nedá dohromady, ale ono se to zatím daří.

MARKY: Souhlasím, když se dívám zpětně na záběry, které připravuji na svůj YouTube kanál, nemůžu uvěřit, kolik se tu udělalo práce. Když jsme bourali a bylo to čím dál horší, čas se dost vlekl. Teď už stavíme příčky, měníme okna a zateplujeme, což je mnohem optimističtější část rekonstrukce.

Co vám dalo nejvíc zabrat?

TOM: Nejhorší je asi kombinace fyzické a psychické náročnosti, ono jít v podstatě z práce do práce není moc sranda, ale to je oběť, se kterou jsme oba počítali a kterou jsme ochotni podstoupit, protože ten výsledek za to bude stát. Taky se musí vše plánovat dopředu a jednotlivé řemeslníky, kteří se na stavbě podílí, je pořád nutné nějak koordinovat. V některých fázích jeden čeká s prací na druhého, a když třeba někdo nepřijede, naruší to plán a musíme improvizovat, nebo se celá věc musí třeba o týden posunout.

MARKY: Podle mě je to organizace + plán. Domluvení kdy, kde a kdo a taky určitý plán stavby. Teď myslím domu jako takového. Nejenom, kde bude koupelna, ale kde bude toaleta, kde sprchový kout, jaká dlažba, jaké barvy atd... Naráz je toho strašně moc. Zároveň se spousta věcí musí měnit za pochodu.

Co jste naopak čekali, že bude složitější a zvládli jste to docela snadno?

TOM: No třeba zateplení střechy byl trochu oříšek, byť na to byla najatá firma. Když přijeli poprvé, koukli na střechu a řekli, že to nemůžou zafoukat, protože je celá střecha mokrá. V některých místech z desek dokonce kapala voda. Takže úkol zněl jasně – vysušit střechu za každou cenu. Já už viděl, jak stěhujeme těžká kamna po schodech nahoru a dnem i nocí u nich sedíme a topíme. Pomohli nám ale přátelé, díky nimž jsme sehnali teplomet na propanbutanovou bombu a bez problémů vše v podstatě za dva dny vysušili. Takže to, z čeho jsem měl strach, byla nakonec brnkačka.

MARKY: Souhlasím s Tomem. :)

Překvapil vás něčím ten druhý během rekonstrukce?

TOM: Já jsem čekal, že se Marki nebude nějak moc zapojovat do samotné stavby, že to spíš vymyslí, navrhne a já to pak nějak zrealizuji. Jenže opak byl pravdou, vrhla se do toho po hlavě a aktivně se na stavbě podílí. Bourala, škrábala, nosila, vozila, zametala, zatápěla atd. Taky se mi libí, jak rychle chytla stavařskou hantýrku. Když vám holka řekne „Vezmeme laťu a sprejem si tady dáme vagris", zůstanete stát s otevřenou pusou.

MARKY: Překvapilo mě, s jakou vervou se Tom vrhl do rekonstrukce. Sám volal řemeslníkům a sháněl potřebný materiál. Taky vyřizuje skoro veškerou administraci, např. papíry do banky, které já už jen zkontroluju a podepíšu. Doufám, že mu to zapálení vydrží i do budoucna. :)

Co jste se za posledních pár měsíců naučili a co jste se sami o sobě nového dozvěděli?

TOM: Já pomáhal s rekonstrukcí na domě rodičů, takže jsem měl představu, do čeho jdu. Bylo to sice před deseti lety a od té doby se pár věci změnilo, základ ale zůstává, jenom se upgraduje.

MARKY: Já jsem se naučila pracovat s bouracím kladivem nebo spoustu stavebních pojmů a technik. Těším se, až si zkusím nahazovat stěny ve sklepě. :D

Sledujte videa
S Markétou a Tomášem
na najdetesevevlastnim.cz